Jdi na obsah Jdi na menu

Lucie Kadlecová – co přinesl taneční školní rok 2016/2017 pohledem R.Kadlece

23. 7. 2017

Po nuceném odchodu z Baletní školy Iriny Popové (viz můj předchozí příspěvek v blogu) se situace vyvíjela následovně. Po počátečních nejasnostech se nakonec ukázalo, že spolu s Luckou od Iriny odejde i František Topič (trenér moderny a tvůrce tanečních choreografií) a že bude působit pouze v rámci tanečního studia „Tancelář Olomouc“(kde již dříve působil). S Luckou jsme před začátkem školního roku uvažovali i s tím, že by Lucka působila také v Tanceláři Olomouc, zde se angažoval především Franta Topič, který Lucku do Tanceláře chtěl a doporučoval ji, ale majitelé Tanceláře manželé Páťalovi se po počátečním zájmu nakonec rozhodli, že Lucku prozatím angažovat nemohou, protože jí není ještě 18 let a odložili další jednání až na dobu, kdy bude Lucka plnoletá.

Lucka samozřejmě nechtěla ztratit jeden rok, tak jsme se rozhodli, že zkusíme působit samostatně a to formou vytvoření taneční skupiny, které jsme dali název LK Dance Olomouc. Bylo jasné, že to bude určitým způsobem provizórium, především díky tomu, že Lucka měla v tu dobu 17 let. Nejprve jsme potřebovali mít nějaké vhodné prostory. Vzhledem k tomu, že Lucka se chtěla věnovat moderním formám baletu, tedy Contemporary dance, Jazz dance a Show dance, stačila nám i běžná tělocvična (nebyly nutné baletní tyče či taneční povrch baletizol a zrcadla). Vzhledem k tomu, že jsme nevěděli, kolik dětí se k nám nakonec přidá, hrála roli samozřejmě i ekonomická otázka. Nakonec jsme vybrali tělocvičnu na SZŠ Olomouc (Pöttingova ul. V Olomouci), která byla dostatečně velká a bylo zde i základní gymnastické vybavení, to vše za rozumnou cenu. Vzhledem k věku Lucky jsem prostory pronajal já a lekce jsme rozhodly pořádat formou workshopů, kde Lucka předávala své taneční umění a zkušenosti ostatním zájemcům formou hodinových lekcí  1x za týden. Za vlastní lekce se nic neplatilo, pouze všichni zájemci přispívali mně na pronájem prostor (přesná cena byla rozpočítána dle počtu přihlášených).

Při zjišťování zájmu a při výběru času a rozsahu lekcí jsme brali v úvahu informace od dětí a od jejich rodičů, kteří již dříve vyjadřovali Lucce podporu. Také jsme brali v úvahu to, že část dětí chtěla navštěvovat i lekce Františka Topiče v rámci Tanceláře Olomouc a také to, že některé děti začaly chodit na gymnastiku v rámci oddílu při Univerzitě Palackého Olomouc. I proto jsme se s Luckou rozhodli, že bude stačit jedna hodina týdně + víkendové zkoušky pro ty, co se chtěli chystat i na soutěže a vybrali jsme takový den a hodinu v týdnu, kdy naše výuka pokud možno nekolidovala s jinými důležitými aktivitami dětí. Zároveň jsme se dohodli s Františkem Topičem na určité koordinaci při přípravě na soutěže tak, aby děti, které budou chtít soutěžit za Lucku i Tancelář, neměly problém s pravidly soutěží, především z hlediska toho, že nelze mít například 2 sóla či duety v jedné kategorii. To samozřejmě v okamžiku, kdy jsme od cca 8-mi dětí (respektive jejich rodičů) dostali informaci, že mají zájem k Lucce na lekce chodit. Takřka všichni lekce u Lucky kombinovali s lekcemi jinde (u Iriny, v Tanceláři a gymnastickými lekcemi na UP Olomouc) a vše se v průběhu roku vyvíjelo. Na začátku školního roku jsme věděli, že k Lucce bude chodit Anička Koudelková (která skončila u Iriny a zároveň začala chodit i do Tanceláře Olomouc a za Lucku i Tancelář chtěla soutěžit) a zároveň i Nikča Fochrová, která to pojala stejně.  Při jejich rozhodování hrálo kromě jednání Iriny popsané v minulém blogu roli i to, že obě s Luckou již dříve v rámci školy Iriny dlouhodobě spolupracovaly a viděly v tom pro sebe přínos, ale také chtěly spolupracovat při přípravě na soutěže i s Františkem a to by jim nebylo umožněno, pokud by zůstaly ve škole Iriny Popové (Irina zakázala dětem, které soutěží za ni, soutěžit i za někoho jiného). Lucka byla samozřejmě ráda, že se takto rozhodly jedny z nejlepších tanečnic, které dříve působily u Iriny a v průběhu roku jim pak vytvořila nový úspěšný duet pro Show Dance, ale i sóla pro Jazz i Show Dance (styl Contemporary pak na soutěžích tančily po dohodě za Tancelář). Podobně se rozhodla na začátku školního roku také Milča Kysučanová, v tu dobu devítiletá šikovná a velmi talentovaná tanečnice, která již měla za sebou úspěšné působení na soutěžích v rámci duetů (jeden z nich byl i úspěšný duet připravený Luckou) i skupin a viděli jsme v ní velký taneční potenciál i pracovitost. I ona chtěla za Lucku tančit na soutěžích. Podobně to bylo i s Amálkou Koláčkovou, která tančila dříve za Irinu především ve skupinách a začala navštěvovat i lekce Františka. K nim se ještě přidala Lucka Ptáčková, která se rozhodla tančit již jen doplňkově ke svým sportovním aktivitám. Všechny tyto tedy již na začátku školního roku skončily u Iriny. Další tanečnicí, která začala chodit k Lucce, byla Zuzka Krudencová (se kterou Lucka také již dříve pracovala při přípravě na soutěže a vytvořila jí spolu s Milčou Kysučanovou úspěšný duet). Zuzka chodila zároveň i k Irině, ale nesoutěžila za ní v prvním pololetí. Na konci prvního pololetí se pak rozhodla od Iriny odejít a chodit a soutěžit jen za Lucku a za Tancelář. Pak zde byly 2 další holky, které chtěly chodit k Lucce i k Irině a na soutěže jezdit za Irinu Popovou (jinou možnost jim školní řád Iriny neumožňoval) a u nich se vše během školního roku vyvíjelo následovně. Zuzka Pospíšilová (se kterou Lucka také již dříve pracovala a vytvořila jí úspěšné sólo ještě v rámci školy Iriny Popové) chodila k Irině i k Lucce, skoro celý školní rok soutěžila za Irinu, ale koncem školního roku před soutěží v Hradci Králové se za docela dramatických okolností (detaily ještě popíši později) rozhodla veškeré aktivity u Iriny ukončit a zbytek školního roku již chodila jen k Lucce a za ní i tančila v rámci skupiny na soutěži v Hradci Králové. Pro příští školní rok je pak s Luckou předběžně domluvená na vytvoření sóla i dalším zapojení do jejich soutěžních plánů. Poslední, která chodila k Lucce od září 2016 na hodiny, byla Alice Wünschová, velmi talentovaná a úspěšná, v té době osmiletá tanečnice. I ona soutěžila za Irinu, nemohla tedy soutěžit za nikoho jiného. My jsme byli rádi, že chodila k nám na tréninky a že jí lekce u Lucky baví a podobně jako i u té předcházející jsme nijak neřešili to, že chodila i k Irině. Na konci školního roku jsme se pak dozvěděli, že Alice u Iriny končí (nechce se již údajně věnovat klasickému baletu, ale jen jeho moderním formám a také Pole dance) a bude chtít příští školní rok tančit v rámci Tanceláře Olomouc v kombinaci s tančením u Lucky. Ája si s námi již zatančila i na závěrečném vystoupení v červnu v kině Metropol v rámci představení „Svět kolem nás“ a těšíme se na ni v příštím školním roce. Na konci školního roku jsme se pak ještě dozvěděli, že od příštího školního roku k Lucce bude chtít chodit i Adélka Pravdová, která školní rok 2016/2017 chodila k Irině a soutěžila za ní.

Celkem se tedy jedná o 9 tanečnic, které hned na začátku nebo v průběhu školního roku přešly ze školy Iriny Popové k Lucce (většina v kombinaci s tančením v rámci Tanceláře Olomouc), což je pro mě jasným důkazem toho, že děti i rodiče vidí v lekcích u Lucky a Františka velký přínos pro své děti. Roli u některých hrálo jistě i to, že se chtěly věnovat více moderním formám baletu než baletu klasickému, ale protože u Iriny i jinde se učí také moderní formy baletu, beru to já i jako důkaz toho, že Lucka své lekce i přípravu na soutěže dělá i ve složitějších podmínkách dobře a díky značnému posílení v podobě nových talentovaných dětí bude mít příští školní rok nové možnosti své schopnosti ještě více ukázat. 
Na začátku roku jsme neplánovali žádný velký počet dětí, cílem bylo, aby chodilo aspoň 5-6 dětí, což by pokrylo náklady na pronájem prostor při nízké ceně pro jednotlivce.  Zároveň měla možnost Lucka dál získávat praxi při práci s dětmi a při tvorbě soutěžních choreografií. Brali jsme tento rok jako určitou improvizaci. Nezkoušeli jsme žádný hromadný nábor, neprováděli reklamní aktivity, jen jsme zřídili jednoduché webové stránky. I proto jsme si vystačili s dětmi, které k nám přešly od Iriny.

Co se týká přístupu Iriny Popové k odchodu části dětí, tak ta to brala tak, že za všechno mohu především já. Vůbec neřešila skutečné důvody, proč tyto děti od ní odcházejí, ale jen pomlouvala mě a případně Lucku nebo Františka a sváděla to na to, že jsem všechny zmanipuloval a ovlivnil. Kromě toho společně se svým manželem řešili věci, které nijak nesouviseli s lekcemi Lucky pro děti, jako bylo například mé pořádání letních akcí pro děti nebo to, že provozuji tyto webové stránky o Baletním studiu. U těch letních akcí šlo o můj spor s provozovatelem areálu, kde jsem tuto akci před lety pořádal a jeho právní zástupce se pravděpodobně omylem místo na mě obrátil na školu Iriny, protože věděli, že v tu dobu byly na táboře děti především chodící do její školy (neměli ale žádnou objednávku jménem školy, jak se Irina snažila psát). Přestože se okamžitě vyjasnilo, že se jednalo pouze o mou soukromou akci a školy Iriny se to nijak netýká, což jsem tomu právnímu zástupci i písemně potvrdil a nikdo samozřejmě od její školy nic dalšího nepožadoval, Irina a její manžel, aniž by znali podrobnosti o celé věci, mě neustále pomlouvali a snažili se, aby děti, které od ní odešly k nám se vrátily zpět. Dokonce psali správci těchto webových stránek hlouposti v tom smyslu, aby mé stránky zakázal, protože na nich páchám trestnou činnost a provozovatelé estranek tedy budou spolupachatelé…  Podle toho, jak se vyjadřovala Irina před dětmi a rodičemi v její škole, tak posílali různá další udání na mě a lépe na tom asi nebyli ani v tanečním studiu Tancelář Olomouc. Jak jsem řekl, žádná sebereflexe, ale jen hledání viny jinde. Skutečnými důvody, proč děti od Iriny odcházejí, je jednak způsob, jak Irina a její manžel jednají s rodiči (nikdo nesmí nic kritizovat, osobně ani jinak, kdykoliv se objevil např. jakýkoliv negativní příspěvek třeba na facebooku, byl okamžitě odstraněn), ale i nespokojenost rodičů dětí se způsobem a kvalitou výuky a s tím souvisejícím tanečním zlepšováním dětí. Tato nespokojenost se projevila nejen u těch, co přešly k Lucce, ale i několik dalších již dříve odešlo do jiných škol a jsou zde úspěšné (jako například Karolína Rumpelová, ke které se chovala Irina velmi špatným způsobem a pomlouvala její schopnosti). Z těch dětí, co původně přešly k Irině z Baletního studia při Moravském divadle (což bylo skoro 20 dětí), zůstala jen hrstka.

Samozřejmě jak se můžeme na webu a především jimi oblíbeném facebooku dočíst, Irina dosáhla i mnoha úspěchů. Je to pravda, ale je třeba se podívat podrobněji a zjistíme, že zase tak super to není. Když nepočítáme úspěchy na soutěžích, kde jsou v kategorii sami nebo mají jen minimum soupeřů, tak zjistíme, že úspěchy jsou jen u nejmenších dětí (do 7 let, někdy do 9 let), kde buď chybí konkurence nebo to zde není  až tak o schopnostech dětí, ale o dobrém nápadu a případně výběru soutěže. Dobré nápady Irina stále má, to jí nikdo nebere (například jejich úspěšný duet FIFA, ve kterém tančila Alice Wünschová, která nakonec ale od Iriny také odchází), především skupinové věci pro nejmenší se daří i Elišce Holčapkové. Například úspěšná účast na soutěži Dance World Cup v německém Offenburgu, odkud si dovezli bronzovou medaili za skupinu v kategorii akrobatický tanec skupin do 9-ti let. Je to určitě velký úspěch, ale je třeba se podívat také na to, že v této celkem nové kategorii bylo jen 6 soutěžících, že první dva měli 89 a 87 bodů a třetí choreografie (ta jejich) měla bodů 68, tedy skoro 20 bodů zpět. Ano, porazili další tři, kteří měli 63-68 bodů, ale i tak je to dle mého názoru úspěch především v tom, že správně vybrali vhodnou kategorii a celkem dobrý byl i nápad pro choreografii, ale neříká to nic moc úžasného o kvalitě provedení, například na kvalifikaci na tuto soutěž je třeba minimálně 70 bodů, aby choreografie vůbec postoupila a ve vyšší věkové kategorii by za takový bodový zisk medaili ani neudělili…   A to je právě problém této školy, jsou zde dobré originální nápady, ale chybí trpělivost a chuť pracovat na technice a to se pak u těch trochu starších dětí projeví. A zde je třeba hledat jeden z důvodů, proč od ní odcházejí i ty nejlepší děti. Jedinou vyjímkou z těch úspěšných starších je sedmnáctiletá Eliška Sukopová, která jako jediná ze školy Iriny sbírala medaile i ve vyšších věkových kategoriích. Je ale třeba vzít do úvahy to, že Eliška měla sólo v moderně vytvořené a nacvičené trenérkou z taneční školy Pirueta Prostějov a i když tančila za školu Iriny, zásluhy patří Prostějovu. Irina vytvořila Elišce i klasiku, se kterou také zabodovala, ale už jen na některých soutěžích, kde byla menší konkurence. Eliška je i v baletu moc šikovná a podle mě nejen tento rok měla v baletu na víc, než se jí podařilo získat, ale to souvisí minimálně zčásti s tím, co už jsem uvedl výše. 
Každý si může dohledat výsledky těch nejdůležitějších soutěží (jako je v klasice například Pardubická Arabeska, Na špičkách Brno nebo Baletní mládí Praha či kvalifikace na DWC v Selbu a finále DWC v Offenburgu), v moderním tanci pak vedle již zmíněné kvalifikace na Dance World Cup v Selbu také například Hradecká Odette a posoudit do jaké míry jsem zaujatý. Vůbec bych se školou Iriny nezabýval, pokud by se neděly věci uvedené výše a pokud by se nebavila o Lucce jako o „amatérské nule“ a nevychvalovali neustále svou úžasnou školu, která je ve skutečnosti jen průměr. Například na soutěži v Hradci Králové „Hradecká Odette“ jsme byli v moderním tanci celkově úspěšnější než Irina i když jsme zde měli podstatně méně choreografií než její škola. Celkově bych doporučil všem, kteří hledají taneční školu či skupinu pro své děti, aby nedali na falešné úsměvy a chvástání na facebooku, ale zjistili si další detaily o úspěších školy třeba na internetu, případně se poptali rodičů, co již mají zkušenost, ale hlavně sledovali morální úroveň těch, co se jejich dětem budou věnovat.
Se soutěží v Hradci byla spojená ještě jedna událost svědčící o tom, jak Irina přistupuje k dětem. Zuzka Pospíšilová chodila skoro celý školní rok k Irině i k Lucce, soutěžila ale jen za Irinu. U Iriny měla sólo v moderně, duet v klasice a byla i v několika skupinách. Před soutěží v Hradci začátkem června oznámila Irině, že na konci školního roku v její škole chce skončit, ale že odtančí ještě v Hradci všechny její choreografie. Problém nastal v okamžiku, kdy požádala, že by chtěla zároveň na soutěži v Hradci tančit i v jedné skupině Lucky (která byla v jiné kategorii a nešla proti Irině). Irina toto odmítla povolit a vyhrožovala, že Zuzka nebude tančit v tom případě nic za její školu, protože je to v rozporu s jejím školním řádem. Odmítla udělat vyjímku, přestože věděla, že je to Zuzky poslední soutěž u ní a Zuzka spolu se svými rodiči se museli rozhodnout, zda tančit cca 4 choreografie za Irinu včetně sóla, na kterém Zuzce hodně záleželo nebo jen skupinu za Lucku. Zuzka se nakonec rozhodla pro Lucku a to především díky tomu, jak se Irina chovala. Lucka byla ráda, že se takto rozhodla a nemusela měnit nacvičenou skupinu a velmi ocenila Zuzky rozhodnutí, i když věděla, že pro ni toto  nebylo vůbec jednoduché.

Rád bych ještě shrnul věci, které se nám povedly a kterých si nejvíce cením v minulém školním roku. V první řadě je to fakt, že se značná část dětí a jejich rodičů rozhodly dát Lucce důvěru a navštěvovat její lekce. Dále si velmi vážím toho, že Lucka i ve složitých podmínkách dokázala vést hodiny i připravit děti na soutěže. Dále, že připravila menší představení na závěr školního roku, které mělo velmi dobrý ohlas a v neposlední řadě to, že se dokázala sama (bez dalšího trenéra) připravit na soutěže a získat zde mnohé úspěchy, včetně čtyř vítězství (a to nikdy nebyla v kategorii sama nebo bez konkurence, ale musela porážet množství velmi dobrých soupeřů). Také získala nové zkušenosti při práci s těmi nejmenšími v rámci Sokola Štěpánov. 
Konkrétně si nejvíc vážím těchto úspěchů na soutěžích: Lucky vítězství v národní kvalifikaci na Dance World Cup a postup do světového finále v kategorii sóla JAZZ/Show Dance 14-17 let  (porazila zde mimo jiné i několikanásobnou mistryni světa Nelu Poláškovou nebo dvě velmi kvalitní tanečnice ze školy Dance School Emotion Praha), velmi kvalitní soupeře musela porazit i na soutěži Grand Prix Dance Olomouc (kde byla na společném 1.místě s E.Sukopovou) i na vítězné soutěži Hradecká Odette. V kvalifikaci na Dance World Cup si vážím postupu duetu A.Koudelková, N.Fochrová v kategorii Jazz/Show Dance duet/trio (2.místo společně s duetem z výborné školy Dance School Emotion Praha), škoda, že se pak rozhodly neúčastnit se finále. Na této kvalifikaci dosáhla výborného umístění na 3.místě i A.Koudelková v kategorii „Jazz/Show Dance sóla 10-13 let s Lucky choreografií „Reverse“, porazila mimo jiné i např. Charlotte Pelclovou, která pak dominovala na dalších českých soutěžích a předstihly ji jen 2 výborné tanečnice z Dance School Emotion Praha, jedna z nich pak vyhrála i světové finále.  A.Koudelková pak s touto choreografií vyhrála např. soutěž Ostravská Pyramida a s duetem „Red Riding Hood and Wolf“ A.Koudelková s N.Fochrovou mimo jiné zvítězily na soutěži Ostravská Pyramida a byly 3. na soutěži Hradecká Odette nebo Grand Prix Dance Olomouc.  Vážím si i úspěšných vystoupení Mileny Kysučanové, která poprvé začala tančit sóla a dokázala být s choreografií „You can’t shape me“, kterou ji připravila Lucka např. 8. z 19-ti soutěžících na národní kvalifikaci Dance World Cup v kategorii sóla moderní tanec 10-13 let (a to jí bylo čerstvě 10 let) nebo 5. z 16-ti soutěžících na Grand Prix Dance Olomouc. Cenná je i zkušenost se skupinou, choreografie „Znamení“  byla první soutěžní choreografie Lucky a skončila na 2.místě na soutěži Hradecká Odette. Děkuji tímto všem dětem (nejen těm jmenovitě výše uvedeným),  které za LK Dance soutěžily, za jejich tréninkové úsilí a výsledky. Konkurence na soutěžích je rok od roku větší a kdo chce uspět, musí přípravě věnovat stále více času a úsilí, neboť bez dokonalé taneční techniky to nepůjde. Samozřejmě ne pro všechny musí být prioritou soutěže ( i proto se chce Lucka také věnovat tvorbě představení), ale ti, co na soutěže jezdit chtějí, musí přípravě odpovídající čas a úsilí věnovat. Lucka chce, aby každá choreografie, která se připravuje na soutěž, měla reálnou šanci dosáhnout dobrých výsledků. Samozřejmě některé věci je třeba vidět reálně a ne vždy je cílem jen medaile, mnohdy je úspěchem např. i umístění v první desítce, ale nemá cenu na soutěže jezdit s choreografiemi, u kterých už dopředu víme, že skončí někde na konci a nemají šanci uspět. To je jednak zbytečná psychická zátěž pro ty soutěžící, ale i trenér nemůže mít z takové práce radost (pokud to nedělá jen kvůli výdělku a to není Lucky případ).      

Ještě se vrátím k tomu, jak si Lucka poradila s menším představením s názvem „Svět kolem nás“, které mělo velmi dobrý ohlas. Zde se Lucka nemusela přizpůsobovat porotcům či pravidlům soutěží, ale mohla si vše udělat dle svých představ (omezená byla jen časem na přípravu a tím, že jsme rodiče nechtěli ekonomicky zatěžovat, proto byly zvoleny např. jen jednoduché kostýmy, neřešili jsme kulisy apod.). Podobné projekty (třeba i rozsáhlejší a více propracované) by ráda realizovala i v budoucnu. Jsem rád, že se nám vše podařilo realizovat v kině Metropol, tedy v důstojném a příjemném prostředí, a to navzdory tomu, že jsme malá skupina (8 dětí LK Dance + 5 dětí ze Sokola Štěpánov). I tak přišlo minimálně 100 diváků a všem za účast děkujeme.

Celkem Lucka vytvořila za školní rok 2016/2017 včetně toho představení cca 17 choreografií, učila 2 x týdně děti (v Olomouci a ve Štěpánově) a strávila spoustu hodin o víkendech na zkouškách a přípravě na soutěže. To vše v 17-ti letech a už to, jak moc vadí její aktivity některým tzv. „velkým“ školám signalizuje, že to asi dělá dobře. Samozřejmě se musí toho ještě hodně učit a bude záležet především na ní, zda zůstane nadále skromná, vydrží dál poctivě pracovat a využije svůj talent a lásku k tanci. Od příštího školního roku již bude mít 18 let, čímž se některé věci zjednoduší. Na druhou stranu si bude moci o mnoha věcech rozhodovat ještě více sama, tak bude záležet na ní, jakou cestou se vydá. Myslím ale, že projekt taneční skupiny "LK Dance Olomouc", který byl zpočátku spíše nucenou improvizací, se ukázal být úspěšný a stálo by za to v něm pokračovat. A Lucka bude ráda, když se dále rozšíří počet dětí, aby mohla např. otevřít i druhou hodinu týdně v Olomouci.
Závěrem ještě jednou děkuji všem, co v LK Dance tančí a kteří nás podporují.

Také bych chtěl uvést, že se jedná podobně jako v mých jiných příspěvcích pouze o můj osobní pohled na věc, i Lucka může některé dílčí věci vidět trochu jinak, takto to ale vidím já.
R. Kadlec