Jdi na obsah Jdi na menu

Zájezd Německo 2010

29. 12. 2010

Zde jsou mé postřehy či zážitky ze zájezdu do Německa. Nejprve pro upřesnění, nejsem oficiální člen zájezdu, jsem jen na "výletě" a paní Pospíšilové, která má děti na starosti, občas pomůžu a něco zdokumentuji, nejedu tedy autobusem a nebydlím s dětmi ve stejném hotelu, proto jsou mé informace omezené.

Den první, odjezd 25.12.

Čekala nás cesta dlouhá asi 650 km do města Erfurt, kde děti ještě nevystupovaly, ale vystupovali dospěláci s baletním výběrem. Cesta by byla dlouhá i za normálních okolností, ale nějak jsme moc nepočítali s tím, že zima je letos v Německu co se týká sněhu úplně o něčem jiném ne u nás (snad s vyjímkou hor). Německo je zasypáno kompletně včetně nížin  několika desítkami centimetrů sněhu(minimálně...) a jak jsme se přiblížili k hranicím, tak jsme to hned poznali. Sníh byl i na hlavních silnicích a rychlost přesunu tomu musela být uzpůsobena. Cesta se tak ještě víc natáhla a když se vezme v úvahu, že dospělý balet měl ještě večer vystupovat, tak asi není nutno moc dodávat. Nakonec se to stihlo tak tak, ale s tím, že nebyl čas se jet nejdříve ubytovat (hotel byl cca 20km od divadla) a tak děti i když nevystupovaly musely po náročné cestě také do divadla. Vzhledem k tomu, že byl svátek, nebyla ani možnost jim něco koupit, tak musely první den vydržet se zásobami na cestu. Na vystoupení se mohly dívat v hledišti, ale na některých už postupně únava vidět byla. Dospěláci měli úspěch a pak už se jelo do hotelu, kde dětičky údajně zázračně ožily (přesto že je čekala ještě před hotelem náročná fyzická vložka, protože autobus se až k hotelu díky sněhu nedostal a zavazadla bylo nutné donést z dost velké dálky od autobusu) a užívaly si večer. Porobnosti znám jen z vyprávění, ale raději je vynechám :) Snad jen to, že nezlobily, jen si toho prostě musely hodně říct...


Den druhý, 26.12.

Vzhledem k tomu, že nás tento den čekalo první vystoupení už v 15h (a navíc i druhé v 19.30h), vzdálenost z Erfurtu do Landshutu je přes 400km a byla už zkušenost se stavem na silnicích, byl stanoven odjezd na 7:00h ráno. Děti měli ještě v hotelu i snídani, tak vstávaly kolem 5:30h. Některým (hlavně těm co to povídání večer hodně protáhli), se moc nechtělo, ale nakonec to zvládli. Dohnali to pak v autobusu, kde spali asi všichni. Do divadla v Landshutu se dorazilo kolem 13h, začala se chystat technika a posléze i děti. Domluvila se pizza, ale až na přestávku mezi představeními. Opět byl svátek a tak těch možností moc nebylo (a času na delší výlet také ne). Přestože na některých únava byla znát, navíc v tomto omezeném počtu a na malém jevišti se nebyli úplně jistí, zvládli první představení dobře. Dana K. k nim sice výtky měla (a děti to dost mrzelo či naštvalo), ale to souviselo s tím, že skoro nezkoušely v tomto omezeném složení a navíc na cizím jevišti (menším, jinak koncipovaném) si nebyly hned jisté. Po příjezdu totiž trvala dlouho příprava kulis a na zkoušku nezbyl čas. Tyto drobnosti ale zanikly a představení mělo úspěch u diváků a dlouhý potlesk na závěrečné děkovačce, které se tentokrát zúčastnily všechny děti. Před druhým představením se pak posilnily a byl čas i na zkoušku. Druhé vystoupení pak zvládly již bez problémů a představení mělo opět úspěch. Děti se pak vydaly do hotelu, ale to už já jel jinam, tak se zítra, pokud bude čas a internet, pokusím zase něco napsat. Nějaké fotečky jsou ve fotogalerii. Zatím si děti ,se všemi plusy i mínusy co to má, vyzkoušely, jaké to mají "baleťáci" na zájezdech či turné, že to není žádný výlet, ale vesměs tvrdá práce s množstvím cestování, kdy není na nic moc čas. Ale o tom, jak se jim to líbilo a jestli měly jiné představy, vám už povypráví sami...

 

Den třetí, 27.12.

Třetí den byl zatím nejpohodovější a nejpříjemnější. Cílem bylo město Passau, které je od Landshutu jen něco kolem 100km, tak nás nečekalo žádné velké cestování. Proto byl stanoven odjezd až na 12h a tak se mohli všichni jednak vyspat (večer byl opět náročný...), a také jsme stihli návštěvu menšího supermarketu naproti hotelu. Zde je třeba ještě říct, že tento hotel se velmi líbil a děti byly velmi spokojené (detaily ale neznám, neboť jsem bydlel jinde). S Klaudií a Luckou (ostatní nechtěli) jsme stihli ještě před odjezdem navštívit i Mc Donald. Mimochodem opět sněžilo, teplota kolem -5 stupňů.

Po příjezdu do Passau měli děti volno až do 18h, kdy byla zkouška před představením (vybraných částí), tak se v první řadě vyrazilo na jídlo do restaurace (konečně byl dostatek času a skončily svátky), objednával se vesměs kuřecí řízek. Po obědě se vyrazilo nejprve do obchodního centra (mimochodem moc pěkného), kde se začalo trochu nakupovat (snažili jsme se v rámci možností děti krotit, aby nekupovaly hlouposti či předražené věci, mimochodem chtěli nakupovat předeším spoustu dárků rodičům a příbuzným). Potom se vyrazilo do města, oblíbeným obchůdkem byla především jedna bižutérie a obchůdek s čokoládou... (opět nutno podotknout, že se nakupovaly především dárky). Z těch měst, co jsme navšívili, se mi zdálo Passau určitě nejhezčí, pár fotek to dokumentuje. Pak už se šlo do divadla, které sice není nikterak velké, ale moc pěkné. Opět jsem se snažil několika fotkami to dokumetovat. Jen se omlouvám za kvalitu, ale venku i v divadle vesměs moc světla nebylo a foťák za pár tisícovek nic lepšího nezvládl. Příprava na představení byla bez problémů, stejně jako vlastní představení. Už se projevilo, že si děti  zvykly na nové podmínky a vše v pohodě zvládaly. Aplaus na konci toho byl důkazem, děti ho měly hned po sólovém páru (dnes japonském) největší. Pak na hotel a spát, kdy ale přesně, to se nedovoluji odhadnout, ale p. Pospíšilová dělá co může, na druhou stranu chce nechat děti i užít si nějakou zábavu. Ještě je třeba říct, že jsou samozřejmě všichni v pořádku, snad i spokojení a s nikým není problém, jsou všichni "hodní" (do uvozovek jsem to dal proto, že  jsem chtěl říct, že se chovají jako normální děti, tzn. že je nutné je občas trochu usměrnit, ale opravdu jsou i přes náročný program skvělí). Možná trochu ten pořádek ve věcech (jak je vidět na fotografiích) by se dal zlepšit, nutno ale podotknout, že jsou  v tomto všichni stejní :) Zítra nás čeká díky delšímu cestování náročnější den, pokud bude fungovat internet, tak podám další informace.

 

Den čtvrtý, 28.12.

Čtvrtý den nás čekala cesta do vnitrozemí Německa, kolem 430km, do městečka Schwetzingen poblíž Mannheimu, ubytování pak bylo ve Weinheimu ještě o 20km dále. Počasí se umoudřilo, bylo již jen těsně pod nulou a nesněžilo. Silnice v této části Německa již byly bez sněhu, přesto vzhledem ke vzdálenosti to bylo zase hlavně o cestování.Na cílové místo dorazil autobus kolem 16h a v 18h byla zkouška, tak byl čas je na kratší procházku městem a menší občerstvení.Divadlo (Rokokotheater) je umístěno ve velkém zámeckém parku a vypadá moc hezky (viz fotografie).Je menší, podobně jako ta předchozí, a to nejen hlediště, ale i jeviště, tak se tomu musí vše přizpůsobit (kulisy, velké sestavy).U některých holek se už trochu projevila únava a delší odloučení, asi i "ponorková nemoc", tak se objevily drobné hádky, ale nic vážného, jmenovat nebudu, žalovat se nemá, ostatně za chvíli už bylo zase vše v pohodě.Představení se povedlo, aplaus byl asi ještě větší než na předcházejících místech. Pak na hotel (představení obvykle končí mezi 21:30 a 22h), kde se dorazilo někdy po 22:30h. Teoreticky by měly být dětičky unavené, ale oni touto dobou všechny zázračně ožijí a i když p. Pospíšilová je v rozumnou dobu zažene do postelí, kdy usínají psát raději nebudu.

 

Den pátý, 29.12.

Pátý den, předposlední, jsme opět dost cestovali, celkem asi 330km. Odjezd byl stanoven až na 12h, což byla hlavně pro děti škoda (hold dospělí baleťáci se chtěli po náročné noci vyspat...). Tento den měli totiž děti volno a mířili jsme do lázeňského městečka Bad Wõrishofen (poblíž Mnichova, z vnitrozemí Německa jsme se vydali na jih, celkem blízko Švýcarska). Je zde i takový menší aquapark, ale protože autobus přijel až kolem 17.30h, nezbyl už bohužel na koupání čas. To mě mrzelo, chtěl jsem jim aspoň jednou dopřát podobnou zábavu, raději jsme jim o aquaparku pak už ani neříkali. Také jsme chtěli vzít děti někam na jídlo. Před jídlem jsme se chtěli aspoň trochu projít po tomto pěkném městečku a najít vhodnou hospůdku. Procházka se nám ale nakonec trochu protáhla, neb jsme kapku zbloudili a selhala i navigace... Nakonec jsme se vrátili do hotelu, kde byly děti ubytované a zde si objednali i jídlo. Z dětských jídel moc velký výběr nebyl, ale řízek, který skoro všichni chtěli, se našel. Dnes byly holky (i kluk samozřejmě) pokud je mi známo v pohodě, jen to koupání je samozřejmě mrzelo a kapku nás "seřvaly" za to bloudění (asi zaslouženě). Teď už jen poslední, především pro p. Pospíšilovou, náročná noc a pak už cesta k poslednímu cíli a návrat domů. 

Poslední den nás čeká nejprve dost dlouhá cesta na sever, do bývalého východního Německa, do Reichenbachu, kde sehrajeme poslední představení (od 20h) a pak ještě delší cesta domů, celkem skoro tisíc km. Vyjíždět domů se bude nejdřív v 22:30h, vzdálenost asi 560km, ještě se zastavuje v Brně (vysazení některých baleťáků), tak v Olomouci bude autobus někdy nad ránem, pošleme pak zprávu až to bude možné odhadnout přesněji.

 

Den šestý, 30.12.

Poslední den nás čekal nejprve přesun do Reichenbachu, tedy zpět z jihu do bývalého východního Německa (poblíž Chemnitz), opět přes 400km. Zde se již nejednalo o vystoupení v klasickém divadle, ale ve víceúčelovém kulturním domě. Vyjíždělo se po desáté hodině a cesta trvala kolem 6-ti hodin. Po příjezdu byla asi jen hodina a půl času, kterou část využila k návštěvě cukrárny s p. Pospíšilovou a zbytek se bavil přímo v divadle. Nálada byla stále dobrá. Představení pak proběhlo bez problémů (atmosféra a návštěvnost už byla sice trochu slabší) , ale především na dospělácích bylo už vidět, jak se těší domů. Některé děti na dotaz jestli se už těší domů sice prohlásily: "Škoda že už je konec..." ale těšily se už "asi" také. Vyjíždělo se před 23. hodinou a s nějakými přestávkami nad ránem dorazil autobus šťastně do Olomouce, počasí bylo tentokrát podstatně příznivější.

Závěrem bych chtěl ještě poděkovat všem dětem za to, jak zvládly náročný program (nacestovalo se např. za 6 dní kolem 3200km), že mezi sebou i s dospěláky dobře vycházely a ukázaly, že jsou skvělí nejen na pódiu. Jsem rád, že jsem mohl být při tom a trochu pomoci.

 

Komentáře

Přehled komentářů

Kadlec - Re: poděkování

28. 12. 2010 0:40

Plně chápu, že vám všichni (touto dobou obzvlášť) chybí, proto se vám snažím aspoň takto to čekání zpříjemnit. Věřte, že se spolu s p. Pospíšilovou snažíme, aby se dětem hlavně nic nestalo, ale také si v rámci možností něco užily. Zde musím říct, že děti má na starosti především p. Pospíšilová (já pomáhám, ale bydlím jinde a cestuji samostatně) a zaslouží si za starostlivost obdiv a poděkování.

Jiřina Nevrklová - poděkování za zprávy a fotodokumentaci ze zájezdu do Německa

27. 12. 2010 19:39

Pane Kadlec! (Jste to Vy?)
Děkujeme ze textové zprávy a fotodokumentaci ze zájezdu. Vaše milé postřehy a zážitky nám pomáhají krátit čekání na návrat dětí i dospěláků domů. V myšlenkách jsme stále s nimi. Držíme jim palce, ať se jim na jevišti daří, počasí ať se trochu umoudří a Všem přejeme ještě hodně pěkných zážitků.
Ještě jednou děkujeme. Nevrklovi od Marečka